Bioplyn vzniká mikrobiálním rozkladem látek za anoxických podmínek. Skládá se přibližně z 54 % metanu a 40 % oxidu uhličitého (CO2).
CO2 je bezbarvý, bez zápachu a vzniká například při spalování materiálů obsahujících uhlík, při výrobě hnojiv a při fermentaci.
Při využívání CO2 z biometanu představují problém nečistoty. Speciálně pro tento účel byla vytvořena evropská průmyslová norma. Vytvořila ji Evropská asociace průmyslových plynů.
Norma (EIGA DOC 70/17) upravuje mezní hodnoty nečistot v rozsahu ppm, původ a ověřování. Norma EIGA rovněž vyžaduje analýzy rizik pro bezpečnost potravin a systémy řízení bezpečnosti potravin, které zahrnují i fermentaci substrátů. V souladu s právními požadavky by měl každý dodavatel zavést systém analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP). Tato analýza rizik určuje kritické kontrolní body (EIGA Doc 70/17, Evropská asociace průmyslových plynů AISBL).
CO2 se shromažďuje při zpracování bioplynu, čistí se a zkapalňuje v zařízení na výrobu CO2.
Ke zkapalnění je zapotřebí kompresor, který stlačí CO2 do té míry, že přejde do kapalného stavu.
CO2 pak může být dodáván do průmyslu ve speciálních cisternách k dalšímu využití, místo aby byl nevyužitý vypouštěn do atmosféry.
Aby byl prodej CO₂ finančně rentabilní, měli by účastníci trhu produkovat alespoň 2 500-5 000 tun ročně a zohlednit tržní prostředí. Pokud se jedná o nákup od regionálního velkoodběratele, lze dosáhnout ceny až 50 EUR za tunu. Je třeba poznamenat, že ve srovnání se zimními měsíci je v letních měsících na trhu výrazně vyšší poptávka po CO2 od velkoodběratelů. Důvodem je zvýšená spotřeba například sycených nápojů, suchého ledu a chladicích prostředků.
Snížení emisí CO2 se označuje jako kvóta na snížení emisí skleníkových plynů (GHG). Výrobci fosilních paliv jsou ze zákona povinni snížit své emise skleníkových plynů. Pokud toho nemohou dosáhnout v požadovaném rozsahu, musí platit sankce jako kompenzaci. Ta se uvádí v procentech a vysvětluje uvedení udržitelných paliv na trh v poměru k celkovému množství (včetně fosilních paliv). Současná kvóta skleníkových plynů činí 7 % a do roku 2030 se má během 8 let zvýšit na 25 %(https://ibbk-biogas.com/thg-quote, 11. 8. 2022).
Důležitou roli při odměňování hrají druhy substrátů dodávaných do bioplynových stanic. Je třeba dbát na to, aby se nepoužívaly pouze obnovitelné suroviny; měly by se používat moderní substráty, např. kejda/hnůj. RED II definuje, zda se jedná o udržitelné biopalivo.
Pokud je CO2 zachycován a zkapalňován (Carbon Capture Utilisation, CCU/ Carbon Capture Recycling, CCR) nebo geologicky ukládán (Carbon Capture Storage, CCS), přičítá se k bilanci skleníkových plynů bonus v podobě záporných emisí. Například průměrná hodnota skleníkových plynů u kejdy/hnojůvky je -100 g CO2/ MJ. Pokud se použije zkapalňování CO2, zohlední se dalších -30 až 50 g CO2/ MJ. Zde má často smysl individuální výpočet úspor.